Česko, stejně jako celá Evropa a svět, čelí velké zdravotnické a vnitřně-bezpečnostní krizi, která se brzy přehoupne do výrazného ekonomického útlumu. Urgentně je třeba zajistit firmám hotovost pro pokrytí výpadku tržeb, aby nemusely propouštět a zachovaly si možnost opětovného rozjezdu. Hned poté je třeba připravit balíček ekonomického oživení, který ve středním horizontu postaví ekonomiku na nohy.
Důležité je, aby stát při očekávaném ekonomickém útlumu působil proticyklicky, tedy navýšil investice z veřejných prostředků a snažil se nastavením ekonomického rámce maximálně vybudit i ty soukromé všude tam, kde je to možné. Zároveň, to ale musí být investice, které budou smysluplné, udržitelné a povedou k vyšší konkurenceschopnosti. Jednou z oblastí, která tyto podmínky splňuje, jsou kvalitní energeticky úsporné renovace budov.
Budovy v Česku spotřebují více jak 40 % energie a nevyužitý ekonomický potenciál energetických úspor je v této oblasti obrovský. Výdaje domácností na bydlení a energie činí více jak 20 % z celkových nákladů a u nízkopříjmových domácností je to více jak čtvrtina. Investice do renovace budov nejenže díky sníženým provozním nákladům uvolní peníze domácnostem, a to především těm nejslabším, ale také mají pozitivní dopad do ekonomiky, díky zajištění práce pro živnostníky a malé a střední firmy v oblasti stavebnictví a vzhledem k širokému dodavatelskému řetězci i do ostatních odvětví ekonomiky. Stimulace domácí poptávky je to, co je ve střednědobém horizontu potřeba. Budovu neuříznete a neodvezete k renovaci do Číny, stavební práce probíhají tam, kde budova následně slouží lidem.
Typická míra podpory od státu je 25 až 50 % z celkových investičních nákladů. Jedna koruna ze státní pokladny vybudí investici 2 až 4 koruny. Energeticky úsporné stavebnictví je přitom sektorem s jedněmi z nevyšších multiplikátorů na makroekonomické finanční ukazatele. Jedna miliarda v programu znamená 3 miliardy na HDP. A do státní kasy se celá vrátí v podobě sociální a zdravotního pojištění, daní zaměstnanců a firem.1 Potenciál těchto aktivit je přitom přes 1 % k HDP.
Energeticky úsporná renovace má typicky roční výnos z investice 4 až 6 % a je tedy pro domácnosti a instituce zajímavá, firmy pak mohou u sebe najít i rychleji návratná opatření. Také jsou to investice, které zhodnocují nemovitosti a zlepšují komfort jejich užívání. Přece jen v budovách lidé tráví i mimo tuto pohnutou dobu přes 90 % svého času. Co je ale potřeba, jsou vstupní investice, které nejsou úplně malé, a také překonání tzv. transakčních nákladů. Vlastník musí získat informace, co a jak může na budově provést a jaké to bude mít přínosy. Nezastupitelná je pak kvalitní projektová příprava.
K překonání finančních i jiných bariér může pomoci stát a už s tím má dobrou zkušenost. Po počátečních rozpacích se v Česku rozjely programy úspor energie ve všech sektorech – Nová zelená úsporám u rodinných domů financovaná z výnosu emisních povolenek od znečišťovatelů, z evropských fondů financovaný Operační program Životní prostředí pro veřejné budovy, Integrovaný regionální operační program pro renovace bytových domů a Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost pro podnikatelskou sféru.
Některé dobře fungují pět let a jsou na jedničku, některé roky dva jsou na dvojku a potřebovaly by drobně vylepšit, ale žádný z nich už není ani na trojku. V nových zemích EU jsme jednoznačně nejlepší a sneseme srovnání i s některými programy na západ od nás. Tuto výhodu bychom si měli udržet.
Paradoxně, v době konjunktury bylo složité celý potenciál využít. Chyběli totiž lidé, a to jak projektanti a specialisté při přípravě projektů, tak také profese přímo na stavbě. Stavebnictví však nyní může vykrýt kapacitu a zaměstnat pracovníky z jiných sektorů, kde se krize může projevit silněji.
Vláda musí udělat minimálně šest kroků:
Pokud se podaří tyto body splnit, pak energeticky úsporné stavebnictví bude tvořit část záchranné ekonomické sítě. Zároveň se ukáže, že pokud se k podpoře zelených investic přistoupí chytře, pak evropský Green Deal nebude rizikem, ale příležitostí znovu nastartovat ekonomiku. Obdobně to koneckonců vidí i Mezinárodní energetická agentura.
Petr Holub je ředitel Šance pro budovy, profesního svazu energeticky úsporného stavebnictví, před tím sloužil jako ředitel odboru udržitelné energetiky Ministerstva životního prostředí.
Lukáš Ferkl je ředitelem Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT, předního výzkumného ústavu v oboru energeticky efektivního stavebnictví v ČR.
Vladimír Kubeček je energetický expert působící v Centru ekonomiky regulovaných odvětví na Vysoké škole ekonomické, je členem Výboru pro udržitelnou energetiku při RVUE a dříve byl ředitel sekce statistiky uhlí, elektřiny a obnovitelných zdrojů v Mezinárodní energetické agentuře v Paříži.